Spontánně si lidé Jana Palacha nejčastěji spojí s aktem jeho sebeupálení se (44 %) a s faktem, že to byl vysokoškolský student (34 %). Jen malá část lidí přímo uvedla ve spojitosti s Janem Palachem nějaké pozitivní (v součtu 11 %) či negativní (1 %) konotace. Jen 10 % respondentů Jana Palacha vůbec neznalo či o něm mělo mylné představy. Mezi lidmi převládá názor, že čin Jana Palacha měl smysl. Za smysluplný jej považuje 61 % lidí a za nesmyslný 33 %. Většina lidí však s odpovědí váhá – o smysluplnosti je rozhodně přesvědčena cca čtvrtina (26 %) a desetina (10 %) si pak myslí, že Palachova oběť smysl neměla.
Ve výzkumu jsme se zaměřili také na hodnocení hrdinství lidí odporujících minulému režimu. Jednoznačně jsou lidmi za hrdiny považováni ti, kteří byli za protirežimní činnost popraveni v 50. letech minulého století (v součtu 81 %). Velmi vysoko si jako hrdinů respondenti cení ještě těch, kteří si na protest proti režimu vzali život (73 %) a pronásledovaných disidentů či chartistů (69 %). Nadpoloviční souhlas převládá i u dalších skupin, kromě bratří Mašínů jako reprezentantů odboje a exulantů využívajících násilí, které považuje za hrdiny pouze 38 % lidí.
Dále jsme analyzovali ochotu lidí k možným obětem, které před nás kladne současná doba. Ukazuje se, že lidé s vyšší deklarovanou hodnotou k osobním obětem v současnosti více oceňují oběti lidí v historii. Za jednotlivými dnešními oběťmi se skrývají tři obecnější postoje: a) ochota k dobročinnosti a k altruismu (nezávisí na věku, silnější mezi vzdělanějšími a lidmi s vyššími příjmy, kteří si ji ve finanční rovině mohou dovolit, plus např. mezi voliči KDU-ČSL); b) ochota k obětem díky vlastnímu názoru (silný mezi muži, mladými lidmi a z politického hlediska mezi liberálními voliči i voliči stran jako SPD); c) ochota nepomáhat si obcházením daní a systému (ačkoli celkově nízká, tak prochází bez výrazných rozdílů celou populací).
V případě zájmu o detaily nebo grafickou interpretaci pokračujte celou zprávou k výzkumu.